 |
Miroslav Štěpánek Narozen: 7. ledna 1953 Studia: vyučen v oboru tváření kovů, soukromá výtvarná studia
Vyučil se v oboru tváření kovů, umělecké řemeslo studoval soukromě, v poslední době sám pedagogicky působí na Střední průmyslné škole v Třebíči. |
Více než tři desetiletí intenzivní umělecké tvorby je dostatečně dlouhá doba na rekapitulaci a zhodnocení výtvarného názoru. V případě Miroslava Štěpánka nese jeho dílo po celá léta nezaměnitelnou autorskou pečeť, která plnohodnotně nahrazuje podpis nebo značku. Když v první polovině osmdesátých let vešly v širší známost jeho šperkařské práce, udivovaly svou odlišností a vyhraněným rukopisem v té době mladého a nepříliš známého výtvarníka z Velkého Meziříčí, který se pohyboval především v okruhu legendárních Setkání na Bertramce. Ačkoli po počátečních rozpacích a nejistotě, vyvolaných přímočarou technicistností, získávaly stále pozitivnější ohlas, nebylo zcela zřejmé, jestli nejde jen o krátkodechý tvůrčí počin, jehož obsah i forma se záhy vyčerpají. Miroslav Štěpánek však jednoznačně prokázal, že pramen jeho invence nevysychá. Vrozená hloubavost, manuální obratnost a vnitřní potřeba tvoření jsou nejsilnějším hnacím motorem, jejichž výsledkem jsou dnes desítky šperků, objektů a plastik.
Na počátku bylo dokonalé ovládnutí všech technologií zpracování obecných kovů, poznání jejich vlastností a působení při vzájemné kombinaci, a pak především bezchybná řemeslná preciznost. Tyto determinanty umožnily Miroslavu Štěpánkovi rozvinout svou fantazii a dosahovat hranice možného. Druhou podmínkou úspěchu byl vztah k přírodním materiálům, cit pro barvu a kresbu fosilií, zdánlivě běžných nerostů i vzácných minerálů, drahých kamenů v krystalech, drůzách i vybroušených tvarech. Spojení technicky pojatého chladného kovu s přírodním výtvorem najednou vytvořilo napětí a souznění, kontrapunkt a zároveň akord na jednom artefaktu. Někdy byl kámen nahrazen vyvřelinou z mědi s charakteristickým matem v drsných rýhách a leskem na plochách, vybíjenými liniemi barevně odlišného kovu, popřípadě barevným sklem s maximálním využitím odrazu světla.
Pro nezaměnitelnou podobu šperků Miroslava Štěpánka je sice důležitá surovina a její uchopení, podstatu však tvoří tvarosloví. Není náhoda, že se zaměřil na brože, jehlice, spony, náramky a zvláště prsteny, do nichž mohl vtisknout esenci svého výtvarného názoru, který ovládá převážně vztah ke konstruktivním formám, ke geometrickým a stereometrickým tvarům, u nichž dochází k téměř nevyčerpatelným variacím. Speciálně vybroušené kameny do kvádrů, válců, kuželů a hranolů se podílejí na obrysu šperku, celku vládne střízlivý minimalismus nezatěžkaný zbytečnou dekorativností. Umělecký směr, k němuž se autor oficiálně hlásí, však není výlučný.
Tam, kde šperk přichází do kontaktu s lidským tělem, nebrání se organickým liniím, protože nositelnost šperku je pro autora bezvýhradnou podmínkou. A tak překvapivě zjišťujeme, že kvadratická obroučka prstenu perfektně obepne prst, aniž by bránila v pohodlném pohybu, že náramek ozdobený velkým a nepochybně těžkým kamenem se na zápěstí nepřetáčí, že náhrdelník se ovine kolem krku, aniž by překážel.
Tím je vyjádřena nesmírná úcta k nositeli i pokora tvoření, jež není samoúčelné, i když každý kus obstojí současně jako atraktivní výstavní exponát, drobná plastika, solitér určený pro pohled ze všech stran. Tento lidský i tvůrčí přístup byl zajisté jedním z důvodů, proč se na Miroslava Štěpánka obracejí módní návrhářky, neboť jeho kovové spony, přezky, jehlice nebo náhrdelníky s nosnou funkcí ramínka se podílejí na konečné podobě modelu, aniž by samy o sobě dominovaly.
Miroslav Štěpánek je vnímavý pozorovatel okolního světa. I když by se mohlo zdát, že jej oslovuje převážně industriální prostředí, nachází inspiraci spíš v neživé i živé přírodě, jejích úkazech a obyvatelích. Ač je neuvěřitelně pilný a výkonný, dovede si dlouho počkat, až k němu promluví nějaký kámen, zkamenělina nebo tvar kovu, aby jim dovedl vdechnout duši a v podobě šperku je předat dál. Není náhoda, že tuto štafetu přebírají nejčastěji lidé naladění na stejnou notu, s podobným náhledem na život, s pociťem nutnosti chránit jej ve všech pozitivních podobách a s touhou přispívat k jeho estetickým hodnotám. To je poselství Miroslava Štěpánka a je radost je přejímat.
PhDr. Alena Křížová
More than three decades of intense artistic creation is sufficient time to recap and evaluate an artistic opinion. As it has been with Miroslav Štěpánek for years, his work carries an unmistakable seal of the artist, fully replacing a signature or a mark. When his jewellery work became more widely known in the first half of the 1980s, its audience was amazed by its distinctness and strong handwriting of the then young and not very well-known artist from Velké Meziříčí, who moved mainly within the circle of the legendary Bertramka Meetings. After initial disconcertment and insecurity brought about by their straightforward high-tech character, they received increasingly positive responses. Yet, it was not entirely clear whether this was just a short-lived creative act whose content and form may soon be exhausted. Miroslav Štěpánek, however, clearly demonstrated that the source of his invention was not to dry out. His inherent profound mind, manual skilfulness and internal need to create are the strongest driving forces resulting in dozens of jewels, objects and sculptures today.
In the beginning was a perfect mastery of all common metal processing technologies, discovering their properties and the way they interact when combined. Then it was mostly a flawless precision of craftsmanship. These determinants allowed Miroslav Štěpánek to develop his imagination and reach the boundaries of the possible. The second prerequisite of success was his relation to natural materials, feeling for colour and drawing of fossils, seemingly ordinary as well as rare minerals, precious stones in crystals, druses and polished shapes. The combination of technically-perceived cold metal with a natural creation suddenly created tension and harmony, counterpoint and chord in a single artefact at the same time. Sometimes the stone would be replaced by a copper igneous rock with a characteristic mat in rough grooves and gloss on surfaces, discharged by lines of different colour metal or coloured glass with the utmost use of light reflection.
The raw material and its appreciation is indeed important for the unmistakable form of Miroslav Štěpánek’s jewellery, however, it is morphology that constitutes the essence here. It is no coincidence that he focuses on brooches, pins, clasps, bracelets and especially rings: in them he can impart the essence of his artistic opinion largely governed by the relationship to constructive forms, geometric and stereometric shapes for which almost endless variations occur.
Stones specially polished into blocks, cylinders, cones and prisms are involved in the contour of his jewellery, however, the whole is governed by sober minimalism free of the burden of unnecessary decorativeness. The artistic direction, which the artist officially professes, is not exclusive. He does not refuse organic lines where the jewel comes into contact with the human body, because wearability of the jewel is an unconditional requirement for the artist. Surprisingly, we find that a square rim of a ring perfectly fits the finger without hampering comfortable movement. A bracelet adorned with a large and undoubtedly a heavy stone does not turn upside down on the wrist. A necklace wraps around the neck without being obstructive. This is an expression of immense respect for the wearer and it is also humility of creating, which is not an end in itself, even though each piece may do well as an attractive exhibit, small sculpture and a solitary piece designed to be looked at from all sides.
This humane and creative approach is certainly one of the reasons why fashion designers turn to Miroslav Štěpánek, because his metal clasps, buckles, pins or necklaces, which also play the role of straps, contribute to the final form of a model, without being dominant themselves.
Miroslav Štěpánek is a perceptive observer of the world around him. Although it may seem that it is the industrial environment mostly appealing to him, he rather finds inspiration in inanimate and living nature, its phenomena and inhabitants. Although he is incredibly hardworking and efficient, he is able to wait a long time until a rock, fossil or shape metal speak to him so that he could breathe a soul into them and pass them on in the form of a jewel. It is no coincidence that this baton is mostly picked up by people on the same wavelength, with a similar outlook on life who feel the need to protect it in all positive forms and have a desire to contribute to its aesthetic values. This is Miroslav Štěpánek’s message and it is a pleasure to follow it.
PhDr. Alena Křížová